Více než polovina českých domácností je ráda, že když pokryje veškeré výdaje z vlastních přjmů. Přitom by stačilo, kdyby lépe hospodařili s přebytky, které by si ukládali na další využití. Proto je nutné provést důkladnou analýzu nákladů a výdajů.

Existuje mnoho knih o osobních financích zabývajících se využitím přebytků v hospodaření každé rodiny, uložením nebo jejich zhodnocením. Problém je, že rodin, které běžně hospodaří s přebytky, je v dnešní době méně než 30%. Drtivá většina populace je ráda, když zvládne dosáhnout „vyrovnaného rozpočtu“.
Je dobré taky posuzovat, zda je lepší mít životní pojištění nebo důchodové připojištění, či se pustit do investic. Valná většina lidí však spíše zkoumá, co vše si může tento měsíc koupit nebo co bude s jejich hypotékou, pokud jeden z partnerů příjde o práci.

Odpovědi na tyto otázky lidé mohou najít v rodinném účetnictví. Tak jako každé účetnictví, má i to rodinné dva sloupce – příjmy a výdaje. Příjmy většinou maximalizujeme z vlastní přirozenosti. Bohužel často se stává, že maximalizujeme podvědomě i výdaje. Vždyť potřeby mohou růst nekonečně. Pouze ojediněle se stává, že lidé odolají svodům dnešní moderní spotřební společnosti a zbytečným nákladům se ubrání.

Rodinné finance mají ale i jiný, nefinanční rozměr. Sociologové zjistili již před delší dobou, že finanční problémy jsou hlavním důvodem rozpadu šedesáti až osmdesáti procent manželství. Tuto hodnotu sociologové zjistili z mnoha různých empirických průzkumů. Dá se tedy říci, že kdo si chce udržet manželství v pořádku, měl by z otázky rodinných financí udělat hlavně otázku společnou a opravdu rodinou. Jinak má nakročeno skoro automaticky k rozvodu.

Potom je zde ještě pragmatický důvod, proč se od začátku produktivního života věnovat řízení osobních financí. Před pár desítkami let měl průměrný člověk nárok na pět až sedm roků strávených v penzi. Dnes – i přes zvyšování věkové hranice odchodu do starobního důchodu – to je již mezi dvanácti až patnácti lety. Není tedy vyloučeno, že bychom se mohli dostat až na necelých dvacet let v tak zvaném „poproduktivním věku“. Pro všechny, ať již jakékoliv penzijní systémy, je to tragická perspektiva – zvláště, když důchodci budou tvořit asi třetinu společnosti, a to již během dvou či tří desítek let.

Je na zvážení, zda věřit nynějším politikům a správcům různých fondů, že vše „se nějak vyřeší“. Nejen průběžné, ale i kapitálové mechanismy se ukážou samy o sobě jako slabé, až ve chvíli kdy se jim postaví podoba moderní společnosti za dvě nebo tři desítky let. Každý má před sebou jedinou opravdovou jistotu – a to, že když se nyní dostatečně nezajistí, prožije stáří ve strachu z neustále narůstajících nákladů na léky, zdravotnictví, bydlení, potraviny a další.

Pokud se v tuto chvíli někdo ptá, proč by se měl starat a zaobírat se sestavování rodinného rozpočtu, šetřením a nějakým investování přebytků, když je přece našeho státního penzijního sytému a vláda se vždy postará, pak je možné na tuto otázku odpovědět takto: „Stát se pouze postará, aby co nejméně lidí umřelo hladem nebo mrazem, ale jinak už bohužel nebude mít sílu vypomáhat těm několika stovkám tisíc lidí, kteří své přípravy na důchod hrubě podcenili.“ Stát bohužel nedokáže zajistit jejich životy na nynější úrovni, ani sociálně ani fyzicky

Jde o jednoduché počty: O kolik více musíme za svého produktivního života našetřit financí, když z něj nemáme žít sedm let, jako tomu bylo ještě nedávno, ale třeba dvacet let? Odpověď zní alespoň trojnásobek. A to ještě musíme počítat s tím, že čím se dožíváme vyššího věku, tím víc nás stojí udržet se při životě.

Pokud se ale asi dvěma třetinám rodin, nedostátá takových prostředků, aby mohly přebytky dostatečně akumulovat, a pokud ještě vezmeme, že členové těchto rodin dělají maximum pro to, aby vydělali maximum peněz, pak zabývá jediné místo pro zvýšení míry úspor. Tím místem je snížení položek v části rodinného rozpočtu a to jsou výdaje.

Takže hlavním úkolem většiny rodinných rozpočtů je prozkoumat jejich výdajovou stránku a podrobit ji tvrdé revizi.

Potřebujete poradit? Neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme.

autor:Helena Marková