Dříve než začnete se sestavováním rodinného rozpočtu, si musíte zodpovědět pár strategických otázek. Například jestli chcete mít vytvořenou finanční rezervu na stáří nebo kolik potřebujete mít majetku v podobě peněz pro nenadálé situace a v neposlední řadě jestli chcete mít svůj vlastní dům nebo byt.

Hlavní složkou rodinného rozpočtu nejsou příjmy, ale výdaje. Pokud chceme dopomoci k zajištěné budoucnosti, musíme ji nejprve podrobit tvrdé analýze výdajů a díky tomu budeme schopni zjistit, jak velkou rezervu můžeme dosáhnout.

 

Strategická rozhodnutí při rodinném rozpočtu jsou odpovědi na tyto otázky:

• Hlavní cíl? – koupit si dům, byt, našetřit na cestu kolem světa a nebo si utvořit rezervu na stáří (například 5 let příjmu z produktivní doby)
• Chceme investovat?
• Jaký chceme poměr likvidních a méně likvidních vkladů či investic? Jinak řečeno, jaké čekáme v průběhu měsíců či v průběhu let větší výdaje, které nepůjde platit z běžného provozu domácnosti a které budeme muset platit z úspor?

Nejprve si rodina musí ujasnit dvě důležité věci. První je celková strategie finančního chování rodiny a cíle. Jako druhá věc je taktika, postupy a metody, díky kterým strategických cílů dosáhne.

Do strategie patří stanovení jasných cílů a jde o dlouhodobou vizi. Musíme si určit, jaký podíl majetku v podobě peněz budeme moci okamžitě využit pro nenadálé situace. Co se týče investic, je nutné si stanovit, do jak velkého rizika jsme ochotni „jít“ a za jakou mez se už nepouštět. Na těchto aspektech by se měli dohodnout oba partneři. Hlavně tím zabráníme budoucím neshodám. Z toho vyplívá, že strategické cíle rodinného rozpočtu musí být vždy společné a také by měli být chápány všemi členy rodiny, kteří do věcí rodinného rozpočtu mají právo mluvit.

Jako taktiku můžeme chápat krátkodobá nebo střednědobá rozhodnutí, díky kterým bude rodina naplňovat stanovené hlavní cíle. Může jít o věci, na čem se ušetří, ať jde o zájmy manžela či manželky. Na rozdíl od strategie, kde se většinou shodnou i páry, které se často v názorech různí, tak u taktické části jde především o odolnost jedince a na jeho schopnosti sebeobětování a odříkání. Pokud partneři tuto diskusi ustojí a jejich vztah to nijak nenaruší, pak má jejich spolužití velkou šanci ustát vše.

I o taktice je potřebné rozhodnout společně. Ale pozdější určitá investiční nebo jiná rozhodnutí již povětšinou musí na sebe vzít jedinec. Potom je velice důležité dodržovat strategická rozhodnutí i dohodnuté zásady taktiky. Každému se totiž občas může naskytnout, něco neobyčejně lákavého, co slibuje dosáhnout „pohádkový“ zisk. Na místě je proto, pevné dodržování strategie.

Když jsme se strategicky rozhodli, že do akcií nebo jiných podílů na majetku maximálně 30% a z toho pak 1/3 do papírů nekotovaných na burze, pak se nemůže stát, že utopíme většinu majetku, například těžbou zlata v Ugandě nebo výrobou gumiček do vlasů v Břeclavi. Když si totiž pevně stanovíme, že 10% z majetku rodiny bude v ihned likvidních aktivech, pak nás nenadálá situace a nutnost vynaložit nemalou částku, np. na pohřeb rodičů, nebude nutit pod tlakem a nevýhodný úvěr.

Některá taktická rozhodnutí potřebují opravdu na rozhodování oba partnery. Můžeme si některé z nich uvést:

• Když půjčíme rodinnému příbuznému, pokud ve své strategii toto připouští, pak se oba prtneři o odpovědnost musí podělit.
• Nová investiční příležitost, která v čase přijetí strategických zásad ještě nebyla posouzena, protože ještě nebyla na trhu.
• Při narození potomka řešíme, jestli bude již od narození pojištěno.

Různých taktických rozhodnutí během života potkáme stovky a valná většina z nich je v rovině konkrétního investičního rozhodnutí, o kterém se každá rodina jistě může radit, ale nakonec musí být rozhodnutí učiněno jedním členem – tím, který je určen jednat s partnery, s bankou, s makléřem, s dlužníky. Hlavním je však neustálé dodržování dohodnutých pravidel.

Vezměme si za příklad profesionální hráče například pokeru – neboť i když je jejich způsob obživy možná zábavný nebo dramatický, právě tito lidé mají velmi pevné zásady svého chování, které si určí a které pevně dodržují. Především mají dané limity – například ve šťastném dni nehrají, atd. Nikdy nejdou přes předem určenou ztrátu a nesnaží se za každou cenu „zlomit“ smůlu utrácením dalších a dalších peněz na sázky.

Takto řečeno, by nebylo na škodu, kdyby se rodina naučila být alespoň trochu „hráčem“.

Potřebujete poradit? Neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme.

autor:Helena Marková